Parfumerské tradice různých zemí

Tradice

Parfumerské tradice různých zemí jsou neméně zajímavé než dějiny vývoje parfumerie.

Francie

Tradiční parfumerie se zrodila ve Francii v 17. století. Dědictvím francouzské školy je třístupňová formule vůně (vrchní, střední a základní tón), a také intimita.

Právě francouzské parfumérství vznikalo způsobem, který měl přimět vůni osobitě se rozvinout a zaznít na kůži každého člověka. Jinými slovy, jeden parfém na kůži dvou různých lidí budou vonět jinak.

Amerika

Americká parfumérská tradice vznikla v USA a vrchol zažila v polovině 20. století. Hlavní zvláštnost této parfumérské tradice je univerzálnost vůní. Na každém člověku zní jejich vůně stejně. Navíc se parfém vůbec nedělí na tóny. Mnohým se to líbí, jelikož jde o ukazatel jednoty, kritici naopak považují takový přístup za zjednodušený a primitivní.

Itálie

Podle stáří italské parfumérství tomu francouzskému téměř neustupuje. Co se týče trendů, Italové dávají přednost stálým, výrazné květinovým a ovocným vůním. Samozřejmě nejde o pravidlo, ale převládající tendence v poslední době. V přístupu za posledních 20 let ustupuje italská tradice od stupňovitosti a individuality francouzské školy k americké univerzálnosti a jednolitosti. I když tendence se mohou měnit, závisí na výrobci.

V 90. letech Francouzské parfumérské společenství rozlišilo a zakotvilo 7 základních typů parfémových vůní, takzvaných aromatických „rodin“. Těchto sedm vůní jsou výchozím bodem, jsou uznávané po celém světě. Jde o univerzální klasifikaci při vývoji parfémů. Příslušnost vůně k té či oné rodině se určuje podle převládající složky, kterou parfém obsahuje. Pochopitelně, že pouze se sedmi druhy se nedalo spokojit, a tak 20 let poté rozlišujeme spoustu vedlejších větví nebo poddruhů vůní. A teď hezky popořadě…

 

Parfémové vůně se děli na:

 

Citrusové – vůně, kde převládá vůně citrusů. Mimo jiné to mohou být vůně jako bergamot, citrón, limetka, mandarinka, pomeranč, grep a tak dále. Co se týče rozdělení na mužské a ženské parfémy, je nutné podotknout, že mezi citrusy převládají mužské vůně.

Květinové – tradičně nejširší druh vůní. Květinové tóny jsou přítomny prakticky ve všech parfémových kompozicích, avšak k dané rodině patří ty vůně, kde květiny dominují nad ostatními složkami. V převážné většině jsou květinové vůně ženské, ale setkáváme se i s mužskými poddruhy, ve kterých květy často projevují výraznými, dřevitými tóny.

            Rodina květinových vůní se dělí na čtyři poddruhy:

1)     Květinové aldehydové vůně: výrazný květinový buket v kombinaci s aldehydy (chemikáliemi vytvářených z alkoholu) nám daruje celistvou vůni, kterou ze začátku nedokážeme rozdělit na složky. Díky tomu vzniká ucelené, klasické a rezervované aroma. Příkladů takových klasických zralých parfémových kompozicí je na současném trhu málo. Praotcem poddruhu se stal svou dobou známý Chanel №5, a následovníky téměř žádné nemá. Ostatně, můžete se o tom přesvědčit sami, pokud zapátráte po květinových aldehydových vůních na jakémkoliv e-shopu s parfémy. Velmi často jsou tyto vůně obsaženy v ženských parfémech.

 

2)     Květinové ovocné vůně: vůně, ve kterých jsou květinové kompozice lahodně zachyceny výraznými tóny ovoce, jahod, nebo například lesních plodů. Tyto vůně jsou zpravidla ženské nebo dívčí.

 

3)     Květinové oceánské vůně: relativní novinka na parfémovém trhu. Květinový počátek v kombinaci s tóny oceánu, mořského vánku nebo vůně ozónu. Poměrně neobvyklá kombinace dosáhla za krátkou dobu doslova šílené popularity, aktuální je především v parfémech typu unisex.

 

4)     Květinové zelené vůně: vůně čerstvě posekané trávy, mladé zeleně nebo raného jara v kombinaci s květinovou kompozicí pohltí do myšlenek o jaru, něžnosti a mládí. Ideální pro denní a nevtíravé parfémy, zpravidla pro ženy.

 

Kapradinové – rodina tradičně mužských vůní. Kapradinové aroma nutně nepředpokládá dominanci tónů kapradiny. Velmi často k takovým vůním pojí kompozice s tóny mechu, bergamotu, kumarinu, levandule, a samozřejmě také dřevitých tónů. Existují dokonce i ovocné kapradinové vůně. Ale jde spíše o výjimku, než pravidlo.

Chyprové vůně – tradičně ženské vůně, které dostaly svůj název podle ostrova Kypr. Jejich základem jsou mech, labdanum (pryskyřice vonící po kůži), pačuli, bergamot. Rozlišujeme vůně květinové chyprové, chyprové aldehydové, čistě chyprové, ovocné chyprové, zelené chyprové a chyprové s kůží.

Dřevité vůně – velmi blízké k chyprovým, ale přece jen stojí zvlášť. Většinou jde o mužské vůně s dominujícími tóny santalového dřeva, cedru, pačuli a vetyveru. Stojí za to zmínit, že ženské dřevité vůně existují také, ačkoliv jich je málo.

Ambrové vůně – jsou také nazývané jako „východní“. Základní tóny: ambra, pižmo, vanilka, koření, exotické květiny. Prapůvodcem rodiny je sladké těžké aroma východu, nicméně moderní tvůrci parfémů tradiční představu o ambrové rodině v mnohém pozměnili. I v současnosti lze najít trvanlivé, ale zároveň nevtíravé „útulné“ vůně. Zpravidla se v této rodině v nejrůznějších kombinacích používají květiny, koření a ostré přísady, a minimalizuje se použití citrusových tónů. Vůně jsou často velmi teplé, hýčkající, stálé, a bývají jak v mužských, tak v ženských variantách.

Vůně s kůží – vůně velmi blízké chyprovým. Ale také velmi vzácné. Tóny vůní s kůží ve svých kompozicích používají mnozí tvůrci parfémů, ale množství takových vůni je krajně málo. Hlavními tóny je tabák a bříza. Častokrát jde o mužské parfémy.

 

Tajemství dokonale padnoucího vůně

Frázi „jestli na sobě vůni necítíte, znamená to, že vám perfektně padne“ můžete slyšet velmi často. Jistě, vůně parfému nemá dráždit, měla by se s Vámi spojit a přinášet Vám radost, ale vůbec to neznamená, že byste ji neměla vůbec cítit. Můžete na ni „zapomenout“, anebo můžete neustále vdechovat a užívat si ten závoj, který neviditelně doplňuje Váš obraz. V každém případě je to individuální. Hlavní je, aby vůně harmonizovala se stavem Vašeho nitra a doplňoval Váš obraz – přesně to je tajemství dokonale padnoucí vůně.

 

Parfumérské nosy

Dnes je na světe pouze 400 „nosů“ – a přibližně poloviny těchto unikátních lidí pracuje ve Francii.

Lidé, které slavnostně a krásně nazývají „nosy“, jsou opravdu unikátní. Jsou schopní rozlišovat a zapamatovat si více než 10 000 odstínů a nuancí vůní a pachů, které existují na naší planetě. Mají mimořádný dar, existují dokonce celé dynastie „nosů“. Ale jenom talentem to nekončí.

Tvůrci parfémů ovládají opravdu vzácné vědomosti a rozumí takovým oblastem jako je botanika, chemie, biologie, fyzika, medicína. Někteří z nich mohou být „nosy-analytiky“. To jsou lidé, jejichž nosy bezchybně rozlišují strukturu vůně, jsou schopní znovuvytvořit formuli parfémové kompozice a zopakovat ji v laboratorních podmínkách. Tito lidé jsou nenahraditelní, například v případech, kdy vůně existuje ve stále kolekci a je nutné ji opakovat rok od roku, a při tom brát v potaz, že úroda levandule nebo jasmínu z roku 2011 se liší od úrody například v roce 1986. Přesně tady začíná magie. „Nosy-analytici“ maximálně přesně rekonstruují vůni a podporují tak status nebo image určité značky, a nedovolí parfému zapadnout na pultech parfumérií.

Objem práce je nesmírný! Každý rok obnovuje Mezinárodní asociace vůni (IFRA) výčet ingrediencí, které jsou povoleny k výrobě parfémů. Bohužel je na tomto seznamu rok od roku stále méně přírodních složek, se kterými tvůrci parfému tak rádi pracují.

Krátký hezký popis vůně nám pomáhá zorientovat se v počátečním stádiu výběru svého parfému. Skutečný vzorec vůně ale existuje pouze v hlavě autora parfému a je natolik složitá, mnohostranná, a někdy i zamotaná, že ve chvíli, kdybychom ji spatřily, nemohly bychom to nazvat nijak jinak než poznámky šíleného profesora. No ale přesně tyto zápisky, které jsou uchovány v jejich osobních notesech, sešitech atd. – stěžejní záhada, tajemství a mystika parfémového byznysu.

Zasáhnout duši, odhalit naše nové hranice – to je nejžádanější výsledek práce každého talentovaného „nosu“. Jedinečná profese, jedineční lidé.

V parfémové škole celosvětově známe společnosti Givaudan nedaleko Paříže několik pokolení „nosů“, kteří se neustále se zápisky pod rukou naklání nad proužky papíru a zdokonalují tak své mistrovství.

 

Francouzská škola

Zvláštnost této školy spočívá především v její bohaté historii. Ne nadarmo právě Francie aspiruje na titul „královny parfémového umění“. Vždyť moderní parfumérství začalo vznikat v 17. století v provensálském městečku Grass. Francouzi dodnes zůstávají věrni třístupňové tradici vývoje vůně: nejprve vrchní tón, dále tón srdce, a potom tón základní nebo stěžejní. Francouzi považují pach nejdůležitějším intimním doplňkem, proto se vůně vyvíjí tak, aby se rozkrývala na kůži jednoho člověka trochu jinak, než na kůži jiného.

 

Americká škola

Jako samostatný styl vznikla tato škola v polovině 20. století, ve stejné době, kdy se na trhu objevily firmy Elizabeth Arden a Estee Lauder. Tato škola v mnohém odráží americký způsob života, kde ne-li na první místě jak u mužů, tak u žen stojí kariéra. K vůním jsou vzneseny tyto požadavky: aroma musí být dostatečné silné a výrazné, stálé a vydržet po celý pracovní den, musí být také pohodlné v užívání (upřednostňují se rozprašovače). Americké vůně nepodvádějí svoji podstatu po dobu působení, neděli se na tóny. Mnohým se to líbí, vůně se zdá být jednotnější. Ale existují i odpůrci, kteří považují tento směr za primitivní.